Vědomá zranitelnost

„Ty jsi taková jemná.“ říkají mi různí lidé nezávisle na sobě na různých místech a při různých příležitostech. Nejde si toho nevšimnout. Jenže pro mě je to doteď trochu matoucí, ještě jsem si na to úplně nezvykla.

Ano, jsem Jemnost, jak mi ostatně při posledním čtení sdělila i Světla Hoření.

Jenže, abych přežila v rodině, společenství a době, kdy ještě zdaleka nebylo zvykem se na děti ladit, vnímat jejich energii a pečovat o jejich vrozené kvality, musela jsem se obalit tvrdou slupkou. Znamenalo to velmi potlačit svou citlivost, vytvořit si masku „drsné holky“, která nemá daleko k sarkasmu a ironii a kohokoliv „odpálí“ na počkání. Protože přece vyhrává ten silnější. Pak jsem sklízela uznání. „Ta se v životě neztratí!“, pamatuji si pochvalná slova mého strejdy.

Jenže ztratila. Sama sobě jsem se ztratila…

Vytvořila jsem si pseudoidentitu, která na dlouhé roky zakryla mé pravé vyzařování. Čím dál jsem byla od sebe samé, tím jsem byla zmatenější, nešťastnější, neukotvenější. Už jsem si ani nepamatovala, co se se mnou stalo.

Těch 9 let, co se aktivně věnuji osobnímu rozvoji, by se dalo popsat jako proces postupného loupání ochranných vrstev, které už na sobě nechci dál nosit. Už mě tíží být tou, kterou nejsem. Už chci žít svůj život. V autenticitě, pravdivosti a ZRANITELNOSTI.

Není to cesta nutně pohodlná. Bolí to. Často. Někdy to téměř nejde snést! A přesto se znovu a znovu rozhoduji, že se opět dám všanc. Zase otevřu svoje srdce a risknu, že mě něco zraní. Neumím to jinak, jsem Jemnost. Jemnost v drsném světe plném hrubosti a nepochopení.

Současně si uvědomuji, že tento svět je i plný lásky, krásy a úžasného potenciálu. A to je ta motivace. To je ten důvod, proč jsme sem přišli. Přišli jsme podpořit proces vzestupu vědomí na planetě Zemi. A abychom mohli být portálem a služebníkem světla, je třeba odhodit veškeré ochranné pláště stvořené ze strachu z bolesti a ublížení, které mají původ v minulosti.

Každý den je třeba si vybrat: LÁSKA nebo STRACH?

Už je čas.