Karmická přitažlivost

Karmické vztahy jsou postaveny na vzájemných dohodách duší, které mezi sebou potřebují něco dorovnat, něco si dořešit, odžít a nakonec se (ideálně ve vzájemné lásce) propustit. Momentálně se nacházím v konečné fázi svého manželství, které bylo příkladem právě takového vztahu.  A protože mám zkušenost i s jinými karmickými vztahy, začínám vidět určité paralely. Právě o nich bude tento článek.

Konečná fáze je typická tím, že začnete vidět sami sebe, druhého i vztah mezi vámi v absolutní průzračnosti, tak, jak je, bez jakýchkoliv příkras. Tomu ale předchází jiné fáze…

Karmickou vazbu vnímám jako jakési energetické vlákno mezi určitými lidmi, kteří se mají potkat. Když se tak stane, zažijete něco výjimečného. Je to pocit, jako když jste doma, jako když to je ONO, vůbec není o čem pochybovat. Je to tak silné! Je to tak jasné!

Jenže, co se děje pod povrchem? Mé osobní zkušenosti ukazují, že karmičtí partneři v sobě nesou potenciál jitřit si určitá hluboká dětská zranění. A protože tento princip byl domluven již před zrozením, znamená to, že ani toto dětské zranění se vám neudálo náhodou. Přesně takto to bylo zinscenováno a naplánováno. A každý jen hraje svou roli (na kterou mezitím zapomněl).

Je to, jako by toto zranění ve vašem energetickém poli ucítilo, že právě tento člověk má potenciál ho zaktivovat, a tím vám dá možnost ho ucítit a vyléčit. V tuto chvíli se vám zúží vnímání a vy toho druhého vidíte jen z určité perspektivy, nevidíte ho jako celek, nejste v tu chvíli schopni vidět pravdu. Má vás to totiž vtáhnout do vztahu, který bude bolavý.

A tak se z počáteční idylky po nějakém čase, kdy jsou vzájemná zranění aktivována, začíná stávat bojiště. Projekce se rozjedou na plné čáře a vy se nestačíte divit, co se vám to skrze druhého zrcadlí. Když to trvá dostatečně dlouho a vy jste otevřeni sebereflexi a vědomé práci se sebou samými, můžete se vzájemně poléčit, a když je mise úspěšně splněna, v lásce a vděčnosti se propustit. Mám na to svou oblíbenou formuli: „Děkuji za vše dobré a odpouštím vše špatné.“ (I když, mezi námi – dobré a špatné doopravdy neexistuje, je pouze to, co je.)

Konečná fáze je pro mě vždy fascinující. Ptám se v duchu sama sebe stále znova: „Jak je možné, že jsem tohle předtím neviděla? Vždyť to tam bylo přítomno od prvního okamžiku! Jsem snad slepá? Jsem snad hluchá?“

Ne, nemělo to být viděno, protože jinak bych do tohoto vztahu nevstoupila. To je celé. Výčitky a sebeobviňování tedy nejsou na místě.

Je to pouze jedna z pozemských zkušeností, které jsme si tu měli prožít a obohatit tím sebe i Božství v nás.

Ať jsou všechny vaše karmické vztahy rozpuštěny v lásce a přijetí…