Co mi přináší Kraniosakrální biodynamika

Tento článek je úryvkem z mé závěrečné práce Školy vědomého dotyku. Kranio má totiž mnoho vrstev, stejně jako my…

Cesta odevzdání se

Kranio je pro mě odklon od ega k odevzdání. Odevzdávám svou vůli a své chtění a stávám se průchozím kanálem ve hmotě i na jemněhmotné úrovni. Dopředu nevím, co se stane. Jsem ve stavu klidu a důvěry v samotný proces. Není to jen technika, je to životní filozofie. Od strachu, kontroly a napětí se vracím zpátky k důvěře, odevzdání, klidu a uvolnění. Je to jako cesta domů, k přirozenosti. Není v tom nic speciálního. Cítím v tom určitou samozřejmost. Něco, co v hloubi srdce všichni velmi dobře známe, a jen se tam po dlouhé nebo krátké době vracíme.

Vychýlenost dnešní společnosti směrem k výkonu, rychlosti, multitaskingu, raciu a analýzám si žádá opačnou stranu mince, a to je přesně to, co tato filozofie, která říká, že je tady vnitřní moudrost a inteligence, která vše řídí a my se jí můžeme s důvěrou odevzdat, přináší. Má v sobě tedy potenciál léčení na mnoha úrovních. Čím více lidí se rozpomene, že ve svých životech mohou zažívat tuto kvalitu, že ji do sebe mohou integrovat a poté ji i nést a šířit, tím harmoničtější bude život na Zemi. Už to nebude boj o přežití, ale spolupráce, sounáležitost a plynutí s celkem. Protože kde není obrana, hranice, oddělení, tam je propojenost.

Bytí vyplouvá na povrch

Při ošetření, ať na straně ošetřujícího nebo klienta, opakovaně zažívám, že se rozpouští vnímání sebe sama i toho druhého jako určité role. Vyvstává podstata – esence, která tělo momentálně obývá. Několikrát mě při ležení na lehátku se zavřenýma očima napadla myšlenka – a co když představa mého těla, mé ohraničení zmizí? Co když to je iluze? Kdo tady vlastně leží? Co prožívám? Jaké vjemy jsou přítomny? Co když je nebudu pojmenovávat? Co je to, co přesto zůstává?

Proudění – jemněhmotný tanec života

Při ošetření často vnímám proudění. Proudění jemněhmotných energií. Vnímám, že toto proudění má řád, nejsou to nahodilé pohyby. Racionálně bych je nikdy nevymyslela. Opakovaně se objevují i určité tvary – např. spirály připomínající dvoušroubovici DNA a prostorově rotující osmička (tu vnímám velmi často). Tyto proudy obsahují principy posvátné geometrie. Je to jako neviditelný tanec, který nikdy není stejný a nemůže se tak omrzet.

Vyjádření mé esence

Kranio mi dává bezpečný prostor klidu a ticha, v kterém se můžu rozprostřít a jen se vnímat. Být v přítomnosti, tady a teď. Bez masek, obran, usilování o cokoli. Ticho a klid jsou pro mě esenciální potřebou, tím se dobíjím, abych pak mohla nést svou energii mezi ostatní. Když jsem vystředěná, cítím, že nesu tuto kvalitu. Vnáším ji do prostředí. Prostor se pak harmonizuje, vše přirozeně plyne, nastává radost a odlehčení. Dějí se synchronicity.

Jemnost a zároveň hloubka

Kranio je jedinečnou kombinací jemného přístupu s hlubokým dosahem, což se může na první pohled zdát jako paradoxní. Přepisuje přesvědčení, že dobrých výsledků je možné dosáhnout pouze tvrdou prací, cíleným konáním. Ve skutečnosti není třeba usilovat. Tento revoluční přístup boří staré paradigma.